Hluk z dopravy

časopis Veřejná správa, č. 5
http://www.mvcr.cz/casopisy/s/2003/0005/index.html

Prof. MUDr. Jiří Havránek, CSc.
Budou se kvůli hluku zavírat ulice?

V roce 2000 byl přijat zákon č. 258/2000 Sb. o ochraně veřejného zdraví. V návaznosti na něj bylo přijato nařízení vlády č. 502/2000 Sb. o ochraně zdraví před nepříznivými účinky hluku a vibrací. Toto nařízení stanoví (kromě řady jiných limitů) nejvyšší přípustnou ekvivalentní hladinu akustického hluku A ve venkovním prostoru (§ 12, odstavec 2 a příloha č. 6). V okolí komunikací, kde je převažujícím zdrojem hluku hluk z pozemní automobilové dopravy, je nejvyšší přípustná ekvivalentní hladina akustického tlaku LAeq ve dne 60 a v noční době 50 dB. Pro tzv. "starou zátěž" jsou obě hodnoty o 12 dBA vyšší, tj. 72 ve dne a 62 v noci. "Stará hluková zátěž" je vládním nařízením definována jako "stávající stav hlučnosti ve venkovním prostoru, působený hlukem z dopravy, historicky vzniklý do dne účinnosti tohoto nařízení".

Bezprostřední údiv, projevovaný správci silnic nad požadavky nařízení vlády č. 502/2000 Sb., byl pozoruhodný. Stejné nejvyšší přípustné hodnoty (bez dvanáctidecibelové korekce na starou zátěž), platily u nás už od roku 1977 jako součást vyhlášky Mzd č. 13/1977 Sb. Je pravda, že se uplatňovaly, a to zdaleka ne důsledně, pouze při posuzování nových staveb. Postupně, v řadě tvrdých střetů s investory, se hygienikům ve spolupráci s místními orgány dařilo prosazovat výstavbu protihlukových clon (valů) tam, kde to bylo technicky možné a ojediněle i realizovat náhradní zvukoizolační opatření na fasádách obytných domů.

Kolem "staré zátěže" (tento pojem až do vydání nařízení vlády v roce 2000 oficielně neexistoval) se ale chodilo po špičkách. Dřívější vyhláška sice v úvodu stanovovala povinnost uvést pokud možno co nejdříve existující skutečnost do souladu s limity, neuváděla však ani termíny, ani sankce, takže nikdo nedbal na to, že statisíce obyvatel českých měst a vesnic bydlely v podmínkách, které byly v rozporu s platnou legislativou, v bytech, které byly vlastně zdravotně závadné. Několik desítek soudních sporů, vedených postiženými občany, skončilo v nejlepším případě přiznáním bezvýznamné slevy (5-10%) na nájemném, v ostatní většině případů bez výsledku, protože neexistoval viník. Provozovatel komunikace nebyl podle silničního zákona odpovědný za účinky provozu na okolí a původce hluku - anonymní náhodné seskupení řidičů - byl nepostižitelný.

Emise hluku vozidel se podařilo zařadit do technických podmínek, rozhodných pro způsobilost vozidla pro provoz na veřejných komunikacích. Bylo to hlavně kvůli exportu do zahraničí. Provádět kontroly hlučnosti při periodických technických prohlídkách podobně jako například kontroly emisí, ale dopravní inspektoráty odmítaly a zcela kategorický byl jejich nesouhlas s jakoukoli formou kontroly a postihů nadměrně hlučné jízdy (úpravy či odstranění tlumičů, tzv. sportovní styl, jízda s neupevněným nákladem apod.).

S vysokými hodnotami pouličního hluku ve staré zástavbě našich sídel se tedy nic nedělo, s přibývající hustotou provozu přibývalo však postižených obyvatel. Ani v průběhu devadesátých let se situace příliš nezměnila. Z dopravně-technických důvodů byla odvedena doprava z center některých měst, ale trasa "obchvatu" vedla často okrajovými obytnými čtvrtěmi. Státní zdravotní ústav zabezpečuje pravidelná měření hluku typu monitoringu ve zhruba 30 městech a provádí průzkumy u obyvatel. Výsledky potvrzují vztah mezi úrovní hluku z dopravy (resp. nedostatkem ticha) a kardiovaskulárními a dalšími tzv. civilizačními onemocněními. "Staré zátěže" ubylo pouze v tom rozsahu, v jakém v centrech měst došlo k přestavbě bytů na kanceláře.

Zcela jiný je v posledních deseti letech vývoj ve vyspělých evropských zemích. Evropská úřadovna Světové zdravotnické organizace považuje snížení hlučnosti v sídlech za jednu z priorit. V publikaci z roku 2000, určené pracovníkům veřejné správy se konstatuje, že městský hluk způsobuje vzestup stresových hormonů a že z řady nových evropských výzkumných studií plyne závěr: jestliže střední hodnota dopravního hluku přesáhne v ekvivalentní hladině hodnotu 65 dB ve dne a 55 dB v noci, vzroste u ovlivněných obyvatel riziko infarktu a dalších srdečně cévních poruch o přibližně 20 %.

V rámci programu péče o životní prostředí ve státech Evropské unie byla nyní připravena směrnice, která členským zemím ukládá zpracovat pro všechna větší města hlukové mapy podrobně popisující hlukovou zátěž, provést zhodnocení míry nadměrné expozice obyvatelstva hlukem a zpracovat detailní a konkrétní plány protihlukových opatření. Úkoly mají přesné termíny, jejich splnění podléhá kontrole. Až vstoupíme do EU, bude tato směrnice platit i pro nás a na její plnění bude velmi málo času.

Ve srovnání s vyspělou Evropou není absurdní zákon o veřejném zdraví a vládní nařízení o hluku, ale absence úsilí účinně měnit dosavadní stav hlučnosti našich měst. Splnit požadavky nařízení vlády může být někde těžko řešitelné. Je však třeba začít a se starou zátěží se vyrovnat.

Předpoklady a postupy, nutné k odstranění "staré zátěže"

1) Podrobná hluková mapa nejlépe v měřítku 1:5 000, resp. 1:10 000 zpracovaná výpočtovou metodou z údajů o intenzitě a skladbě provozu (sčítání dopravy). (Hlukové mapy zpracovávají akustické firmy. Kriteriem kvality je hustota výpočtových bodů, soulad s metodikou MŽP a garantovaná chyba údajů o hladinách).

2) Nové zhodnocení principů dopravní politiky, koncepce rozvoje dopravy a silniční sítě, úvaha o nutnosti přepracovat kapitolu doprava v územním plánu.

3) Vybrat vhodné lokality pro použití regulačních opatření, zejména pro vylučování těžké dopravy, zavést snížení rychlosti i za pomoci aktivních opatření.

4) Body 2 a 3 řešit zadáním studie u odborné firmy.

5) Spolupracovat s Policií ČR a docílit, aby postihovala nadměrně hlučnou jízdu (bez použití měřící techniky, na základě subjekt. posouzení zřejmých excesů), způsobenou překročením rychlosti, tzv. sportovním stylem jízdy, stavem karoserie, nedbalým upevněním či uložením nákladu apod.

6) Orientovat pozornost v plánu oprav vozovek na docílení a udržení rovného povrchu, krytů vstupů do poduličních vedení a kolejových křížení.

Některé rozšířené pověry a omyly, souvisejících s otázkami hodnocení pouličního hluku.

1) Rozhodující je dlouhodobá ekvivalentní hladina akustického tlaku A za celou denní a noční dobu, vyjádřena v LAeq (den) dB. Je to průměrná úroveň všech okamžitých úrovní hlučnosti, kterou neovlivní ojedinělý výskyt atypických hlukových událostí. Je-li hladina hluku prostředí 60, resp. 65 dB ovlivněna během dne deseti patnáctivteřinovými průjezdy zdroje, produkujícího 80 dB, stoupne celodenní LAeq o 0,8, resp. 1,3 dB.

2) Místo, které je rozhodující pro hodnocení hluku z dopravy, je bod 3 metry nad zemí a 2 metry od fasády obytné budovy a ne místo na okraji chodníku u vozovky.

3) Vliv počtu projíždějících vozidel na ekvivalentní hladinu akustického hluku A, pokud jsou všechna vozidla přibližně stejně hlučná, je tento: pokles počtu vozidel na polovinu = úbytek LAeq o 3 dB, vzestup počtu vozidel na dvojnásobek = vzrůst LAeq o 3 dB. A ještě další příklad: zvýší-li se intenzita dopravy na osminásobek, vzroste LAeq o 9 dB. Při poklesu původní intenzity dopravy na 1/8, klesne LAeq o 9 dB.

4) Nejvyšší přípustné hodnoty LAeq pro starou zátěž jsou - vzhledem k tomu, že se odděleně bere v úvahu LAeq po 16 denních hodin a 8 nočních hodin - překračovány jen v malém rozsahu silniční sítě. Je možno uvést příklad: z výsledků hlukové mapy automobilové dopravy v Praze pro rok 2000 vyplývá, že v denní době byla hodnota LAeq 72 dB překročena v 7,15 % z celkového počtu všech vypočítaných hodnot LAeq. (Celkový počet všech vypočítaných hodnot LAeq byl 194 629, délka fasád objektů atakovaných tímto hlukem 69 170 metrů, přičemž celková délka komunikační sítě, která byla ve výpočtech uvažována, byl 720 000 metrů.

RNDr. Miloš Liberko, ENVICONSULT Praha
Hluková politika v Evropské unii a v České republice

Dosavadní hluková politika EU

Legislativa Evropské unie, týkající se hluku v prostředí, se až do poloviny devadesátých let minulého století vyznačovala dvěma hlavními charakteristikami:

Komunitární právo (Acquis communataire, tj. právo Evropské unie) sestávalo jenom ze směrnic, vztahujících se k hlukovým emisím výrobků (dopravních prostředků a průmyslových výrobků).

Ostatní legislativa byla legislativou jednotlivých členských států a tvořily ji hlavně předpisy, limitující nejvýše přípustné hodnoty hluku v prostředí.

Přelomem v hlukové politice Evropské unie byl rok 1996, kdy byla vypracovaná "Zelená kniha o příští hlukové politice EU" (Green Paper on Future EU Noise Policy). Zelená kniha označila za klíčové problémy pro řešení hlukové situace v EU tyto tři oblasti:

Odstranění rozdílů ve stavu znalostí o hlukové situaci v jednotlivých členských státech Evropské unie.

Informovanost veřejnosti

Začlenění hlukové problematiky do integrované strategie, která povede ke zlepšení kvality života (Jinak vyjádřeno: cílem hlukové politiky musí být opatření, jejichž cílem je zlepšení hlukové situace v prostředí).

Na základě zmíněných identifikací a dalších analýz obsažených v Zelené knize byly Evropskou unií následně přijaty tyto cíle:

Vytvoření Sítě hlukových expertů (Noise Expert Network). Cílem této účelové pracovní skupiny byla a stále je příprava podkladů a dokumentů pro jednání na úrovni Evropské komise o vývoji globální hlukové politiky Evropské unie.

Vypracování Směrnice o hlukových emisích zařízení a výrobků používaných ve venkovním prostředí.

Vypracování návrhu Směrnice o hluku v prostřed. Cílovou skupinou pro práci s touto Směrnicí jsou kompetentní subjekty v jednotlivých členských státech EU, které budou zodpovědné za vypracovávání hlukových map v harmonizovaných indikátorech (tj. parametrech pro posuzování hluku, které jsou jednotné a závazné pro všechny členské státy Unie). Na základě takto vytvořených map budou členské státy jednak povinny informovat obyvatelstvo o zatížení hlukem a o důsledcích, které z tohoto zatížení vyplývají, jednak vypracovávat a realizovat adresné akční plány na snižování hluku v prostředí.

Podpora rozvoje navazujících projektů v oblasti snižování emisí hluku silničních motorových vozidel, letedel a železničních vozidel, včetně konkrétního finančního vyhodnocení přínosů z tohoto snižování.

Současná situace v EU

Strategii pro oblast hluku v Evropské unii předkládá Evropské komisi prostřednictvím DG XI (Directorate General XI - Životní prostředí) Noise Steering Group.

Tady stojí za důkladné povšimnutí, že problematika hluku v prostředí je v Evropské unii řízena prostřednictvím resortu životního prostředí a nikoliv prostřednictvím resortu zdravotnictví. Důvody pro tento management problematiky hluku spočívají v tom, že hluk je v Unii systémově chápán jako složka životního prostředí (včetně meziresortního řízení, financování, státní politiky, vzdělávání, výzkumu, atd.), nikoliv jenom jako problém zdravotních účinků a důsledků hluku.

Účelově vytvořená řídící skupina pro hluk (NSG) je orgánem, zastřešujícím pracovní skupiny, vytvořené ze Sítě hlukových expertů. Výsledkem velmi efektivní práce těchto orgánů už nyní jsou:

Směrnice EU 2000/14/EC týkající se snižování emisí hluku strojů, výrobků a zařízení.

Návrh "Směrnice pro hodnocení a řízení environmentálního hluku" - Environmental Noise Directive (zmíněný návrh se stal nejenom materiálem, charakterizujícím současnou situaci v oblasti environmentálního hluku v EU, ale i materiálem, určujícím strategické směřování hlukové politiky Evropské unie;

 jeho bližší charakteristika je uvedena v dalším textu).

Oba uvedené materiály jsou zásadní povahy a všechny členské státy EU mají za povinnost transponovat a implementovat je do své národní legislativy.

K dalším legislativním regulativům EU vztahujícím se k oblasti hluku v prostředí patří:

Snižování hluku pneumatik. Je regulováno Směrnicí 2001/43/EC.

Snižování emisí hluku rekreačních plavidel. Prostředkem regulace je Směrnice 94/25/EC.

Snižování hluku železničního provozu. Toto snižování podléhá regulacím na základě Směrnice 96/48/EC o interoperabilitě transevropských vysokorychlostních železničních tratí a regulacím na základě Směrnice 2001/16/EC o interoperabilitě transevropských konvenčních železničních tratí.

Snižování a regulace hluku leteckého provozu. Řídí se Směrnicí 2002/30/EC.

Rovněž tyto směrnice podléhají závazkům členských států o jejich transpozici a implementaci do příslušných národních legislativ.

Situace v České republice

Resort ministerstva životního prostředí zabezpečil v rámci procesu přistoupení České republiky k Evropské unii transpozici veškeré minulé hlukové legislativy EU (transpozici všech hlukových směrnic "starého přístupu"), která byla přijatým závazkem České republiky v rámci procesu přistoupení k EU. Transpozice této hlukové legislativy byla uskutečněna Nařízením vlády č. 194/2000 Sb., kterým se stanoví technické požadavky na výrobky z hlediska emisí hluku.

Resort MŽP rovněž zabezpečil transpozici nové hlukové legislativy EU (směrnic "nového přístupu"), obsažené ve Směrnici 2000/14/EC. Tato transpozice se uskutečnila Nařízením vlády č. 9/2002 Sb., kterým se stanoví technické požadavky na výrobky z hlediska emisí hluku.

Zmíněné Nařízení vlády č. 9/2002 Sb., kterým se stanoví technické požadavky na výrobky z hlediska emisí hluku, v plném rozsahu zrušilo a nahradilo předchozí Nařízení vlády č. 194/2000 Sb., kterým se stanoví technické požadavky na výrobky z hlediska emisí hluku.

V procesu implementace hlukových směrnic EU je Ministerstvo životního prostředí ČR resortem spolupracujícím s Ministerstvem průmyslu a obchodu ČR, které je gestorem za implementaci směrnice 2000/14/EC.

Transpozice a implementace ostatní zmiňované hlukové legislativy EU již do kompetence resortu ministerstva životního prostředí nespadá.

Výhledově - po přijetí Evropským parlamentem - bude zavedena do české legislativy i "Směrnice o hodnocení a řízení environmentálního hluku" - Environmental Noise Directive.

V obecném povědomí, a to nejenom široké veřejnosti, jsou v České republice známé spíše tyto regulativy české legislativy, týkající se hluku:

Zákon č. 258/2000 Sb., o ochraně veřejného zdraví a o změně některých souvisejících zákonů

Nařízení vlády č. 502/2001 Sb., o ochraně zdraví před nepříznivými účinky hluku a vibrací.

Oba tyto materiály pokrývají především oblast ochrany zdraví před hlukem a vibracemi, což je při porovnání s cílem a obsahem Směrnice END jednoznačně užší problematika, která systémově nevystihuje podstatu celé práce s hlukem jakožto průřezovou složkou v prostředí.

Směrnice EU o hodnocení a řízení environmentálního hluku (END)

Hlavní principy návrhu této směrnice jsou stejné jako principy všech ostatních směrnic EU týkajících se životního prostředí. Jsou to:

Monitorování problémů (na základě strategických hlukových map, založených na harmonizovaných indikátorech označených jako Ldvn a Lnight).

Vypracovávání a realizace adresně zaměřených akčních plánů.

Informovanost a konzultace s veřejností.

Ustavení dlouhodobé strategie pro snižování hluku v prostředí.

Strategickým cílem této směrnice je snížit v Evropské unii v roce 2010 počet obyvatel zasažených hlukem o LAeq nad 65 dB o 10 %, v roce 2020 o 20 %. Vzhledem k tomu, že povinností všech členských států Unie je zavedení veškerých směrnic EU do příslušné národní legislativy, bude muset být směrnice END povinnou součástí všech legislativ členských států. To se samozřejmě bude týkat i České republiky po jejím vstupu do EU.

Návrh Směrnice END je značně rozsáhlý a kromě vlastního textu Směrnice sestává ještě ze šesti příloh, které jsou jeho nedílnou součástí. Z tohoto důvodu se v tomto přehledovém článku omezujeme jenom na komentování jeho významu a důsledků pro podmínky ČR. Detailnější informace o této problematice lze získat na webové adrese europa.eu.int/comm/environment/noise .

Úplný text je v časopise Veřejná správa č. 5/2003.

Ing. Ondřej Bodlák, vedoucí odboru územního plánování a rozvoje města Jičín
Rozhodli jsme se pro zhotovení hlukové mapy

Jičín se zhruba sedmnácti tisíci obyvateli nepatří mezi města, pro která je zhotovení hlukové mapy podle zákonných norem povinné. Přesto jste se pro vypracování tohoto dokumentu rozhodli. Co vás k tomu vedlo, jak příprava probíhala a jaké je jeho praktické využití?

Město Jičín provedlo koncem roku 1999 sčítání dopravy ve všech významnějších ulicích. Spolu s místy při celostátním sčítání to bylo 37 lokalit na mapě města. Tento podklad se po odborném vyhodnocení stav základem dnešního Dopravního generelu. Po zveřejnění tohoto sčítání přišla nabídka na zpracování Hlukové mapy města. Diskutovalo se především o tom, jakou podobu by měla mapa mít, aby byla co nejvíce využitelná v každodenní praxi. První návrhy na zpracování tohoto dokumentu byly městem odmítnuty. Obrat nastal v okamžiku zpracovávání Dopravního generelu města a po vyjití zákona č. 258/2000 Sb., který se zabývá problematikou škodlivých vlivů ze silniční dopravy na okolí.

Občané města samozřejmě věděli jak o zpracovávaném generelu, tak i o zákoně č. 258/2000 Sb. (ochrana veřejného zdraví). Aby město mohlo seriózně odpovídat na dotazy či petice jeho obyvatel, poukazující na stav dopravy a s ní spojených dopadů, potřebovalo kvalitní dokument. Ten mohlo získat i jinak, ale například metoda měření hluku by nás přišla mnohem dráž. Došlo tedy ke spolupráci firmy zajišťující Dopravní generel (CITY PLAN s.r.o.), Hlukovou mapu (ENVIKONSULT) a města Jičína. Je třeba zdůraznit, že způsob zpracování probíhal na bázi digitálních podkladů, které město mělo připraveno.

Byly vypočteny emisní hodnoty LAeq z automobilového provozu na zadané síti komunikací a také byly vypočteny imisní hodnoty LAeq u první řady zástavby. Na základě vypočtených hodnot město zná stav akustické situace v území a může těchto hodnot použít při řešení svých problémů. Například je možné přijímat opatření na zlepšení akustické situace v lokalitách, které to potřebují (tvorba rozpočtu města), při diskusích s občany se dá jednoduše dokázat zda akustická situace splňuje normové hodnoty nebo je překračuje, při tvorbě projekčních dokumentů mají projektanti podklad pro provedení případných opatření na ochranu před hlukem, a to jak na úrovni územního plánu, tak i na úrovni plánů regulačních. Je tedy zřejmé, že použití hlukové mapy je možné v širokém okruhu problémů každodenního života města. Hluková mapa je spolu s dalšími mapovými podklady dostupná také na internetových stránkách města www.mujicin.cz na adrese www.emapy.cz/gimis/hlukjici